Rok 2013 byl ve znamení reformy pravidel evropského rybolovu (Společné rybářské politiky EU). Dosavadní pravidla přivedla ryby i rybáře na pokraj kolapsu. Tři čtvrtiny populací komerčně lovených ryb jsou přeloveny nebo zdecimovány. Stav velkých druhů ryb se snížil o 90 % a některé se dostaly na pokraj vyhynutí. Rybářská flotila EU je 2-3 krát větší než dostupné zásoby ryb. Nepochopitelný stav drží při životě dotace. Za každou mořskou rybu vlastně platíme dvakrát, poprvé v obchodě a podruhé z daní. Neudržitelnou situaci měl změnit reformní návrh Evropské komise, který se do značné míry shodoval i s dlouhodobými požadavky Greenpeace. Zákaz výmětů (vyhazování mrtvých či polomrtvých nechtěných úlovků do moře), dodržování vědeckých doporučení pro stanovení kvót na lov, hospodaření na základě principu maximálního udržitelného výnosu a konec dotací pro destruktivní průmyslový rybolov.
Ovšem reforma se příliš nezamlouvala vlivné lobby velkých, průmyslových rybářů, kteří provozují tzv. super trawlery (lodě se sítěmi o rozloze čtyř fotbalových hřišť a kapacitě 500 tun ryb). Takových rybářů je sice pouze 20 %, ale pravidelně jim je udělováno 80 % kvót na lov ryb. Aby reforma prošla, bylo nutné vyvážit sílu této lobby. Reformu proto podporovaly i zodpovědné firmy, kterým není osud ryb a rybářů lhostejný. Mezi nimi bylo i Tesco ve Velké Británii, které má podporu reformy ve své udržitelné politice ryb a mořských plodů. V Česku však mlčelo.