Dlouhá staletí se zdálo, že oceány jsou nevyčerpatelnou zásobárnou ryb. Jenže druhá polovina 20. století ukazuje pravý opak. Honba za uspokojením vzrůstající poptávky ryba a mořských plodů tak přeměnila rybolov v drancování oceánů.
Světová organizace pro výživu a zemědělství (FAO) odhaduje, že celosvětově je 53 % populací komerčně chytaných ryb loveno na hranici jejich reprodukční kapacity a 32 % je přeloveno nebo zcela vyčerpáno. To mimo jiné znamená, že vylovíme více ryb, než může přirozeně dorůst.
Ekologické škody způsobené průmyslovým rybolovem jsou obrovské. Důvodem není jen nadměrný lov, ale především metody lovu. Mezi nejničivější patří tažení vlečných sítí po mořském dně (anglicky „bottom trawling“). Vlečné sítě doslova bagrují mořské dno a zničí vše, co jim stojí v cestě včetně korálových útesů. Obrovským problémem jsou i tzv. nechtěné úlovky – nežádoucí druhy ryb, které uvíznou v sítích. Ty jsou vyhazovány mrtvé nebo zraněné zpět do oceánu jako odpad. Obětí nešetrného lovu se tak stávají i delfíni, rejnoci, želvy nebo velryby.
Pokud budeme takto pokračovat, ohrozíme nejen populace ryb, ale i rybářství jako takové. Řešení krize je přitom jednoduché: méně průmyslového rybolovu, více šetrných metod lovu a velkoplošné mořské rezervace.
Klíčovou roli v ochraně oceánů hrají i velcí globální maloobchodníci. Ti mají značný vliv na rybářský průmysl a doslova si mohou diktovat podmínky, za jakých ryby a mořské plody nakupují. Proto Greenpeace po celém světě postupně přesvědčuje tyto firmy, aby v rámci společenské odpovědnosti měly udržitelná pravidla pro nákup ryb a mořských plodů. Tato pravidla by měla zajistit, že se na pultech neobjeví ryby ohrožené či ze zdecimovaných populací nebo ulovené destruktivními metodami, která zabíjí jiné druhy. Produkty budou dohledatelné až k lodi, kde byly uloveny, tudíž bude zaručeno, že nepocházejí z ilegálního rybolovu. Součástí pravidel musí být i dostatečné informování o produktech, včetně latinského jména, přesného místa a metody ulovení uvedeného na obalu. Nad rámec těchto praktických zásad se společnosti musí zavázat k odpovědnosti za stav oceánů a podporovat progresivní opatření, jako je vytváření mořských rezervací nebo reforma evropské rybářské politiky.