Maso tuňáků je vyhledávanou pochoutkou po celém světě. Jeho využití je vskutku rozmanité. Od luxusních sushi barů, přes oblíbené tuňákové konzervy až po granule pro kočky. Vzrůstající apetit po tuňácích má však i svou odvrácenou tvář. Celosvětová poptávka po jejich masu je v současnosti tak veliká, že většina populací tuňáků je masivně přelovena či na hraně kolapsu, a některým hrozí dokonce vyhubení.
Nejhůře je na tom tuňák obecný, jehož stavy klesly o 90 % oproti původnímu počtu. Některé firmy v Japonsku dokonce zamrazily desítky tuňáků s očekáváním, že po jejich kolapsu výrazně stoupne cena jejich masa.
Problémem však není jen množství tuňáků, které chytáme, ale i způsob jejich lovu. Destruktivní rybolovné metody průmyslových rybářů jako dlouhé lovné šňůry, nevody (kruhové zátahové sítě), anglicky označované „purse seine“ s vábícím zařízením (FADs) a využití letadel a vrtulníků pro lokalizaci tuňáků, drasticky zvyšují tlak na populace těchto ušlechtilých ryb. Míra tzv. výmětů (nechtěných úlovků), vyhozených mrtvých či polomrtvých zpět do moře, dosahuje při lovu na dlouhé lovné šňůry až 40 %. Lov tuňáků tak zabíjí i ohrožené žraloky, želvy, mořské ptáky a velryby. Stejně problematické jsou i FADs, kvůli kterým končí v sítích tuňáci velkoocí nebo žlutoploutví ještě před tím, než dospějí a stačí se rozmnožit. Navíc FADs lákají kromě tuňáků i velké množství jiných živočichů, mořských želv, žraloků a ryb, které při lovu zemřou.
Jde to však i jinak. Šetrně, udržitelně, s mírou. Odpovědní prodejci přecházejí na tuňáky ulovené šetrným způsobem na udici (Pole&Line). To je i případ Tesca ve Velké Británii, které ve své udržitelné politice ryb a mořských plodů zákazníkům garantuje, že tuňáci v konzervách jsou 100 % uloveni na udici. Tesco by se mělo stejně odpovědně chovat i v Česku a zákazníkům poskytovat stejné podmínky a servis jako v Británii.